|
Nejvyšších soudů ČSSR, ČSK a SSR 1970-1983 s. 459: Neplatnost právního úkonu vyjádřená v § 37 o. z. je neplatností absolutní od počátku bez ohledu na to. zda se někdo důvodu neplatnosti dovolal, a je nerozhodné, zda došlo k vydáni soudního rozhodnutí určujícího, že právní úkon je neplatný.
Nejvyšší soud České republiky: Právní úkon je neurčitý (S 37 odst. 2 ObčZ) tehdy, jestliže srozumitelně vyjádřený obsah má takové věcné nedostatky, že je nelze překlenout ani výkladem (8 35 odst. 2 ObčZ).
Nejvyšší soud České republiky: Právní úkon je neurčitý tehdy, jestliže srozumitelně vyjádřený obsah má takové věcné nedostatky, že je nelze přehlédnout ani s použitím interpretačních pravidel.
Nejvyšší soud České republiky: Platné právo neumožňuje zpětné zhojení vad právních úkonů absolutně neplatných (konvalidaci).
Absolutní neplatnost právního úkonu jako důsledek skutečnosti, že právní úkon je v rozporu se zákonem, nemůže být odvrácena ani za použili § 3 odst. I ObčZ.
O počáteční právní nemožnost plnění jde v případě, kdy předmět plnění je neuskutečnitelný v důsledku právní překážky existující v době, kdy je právní úkon učiněn.
“vede-li obchodní společnost nebo jiný podnikatel v písemném právním úkonu své obchodní jméno (nyní svou obchodní firmu) nepřesně nebo neúplně, nelze z toho důvodně dovozoval, že by právní úkon učinil někdo jiný (od něj odlišná osoba). Jde o vadu projevu vůle, která způsobuje, nelze-li ji odstranit pomocí výkladu, absolutní neplatnost právního úkonu.
Neplatnost podle § 37 odst. 2 ObčZ předpokládá, že jde o počáteční, objektivní a trvalou nemožnost plnění, a to buď právní nebo fyzickou; jestliže je plnění fakticky i právně možné, jiná než smluvená vlastnost či stav předmětu plnění nemá sama o sobě za následek absolutní neplatnost právního úkonu.
Na existenci vážné vůle k právnímu úkonu lze usoudit z objektivních skutečností, za nichž byl učiněn, zejména byl-li učiněn způsobeni a za okolností, které nevzbuzují pochybnosti, že subjekt projevující vůli zamýšlel přivodit právní účinky, které zákon s takovým projevem vůle spojuje. Pokud vzniknou pochybnosti o vážnosti vůle, je třeba posuzovat konkrétní okolnosti případu; na jejich podkladu a z hlediska jejich vzájemných souvislostí je pak třeba učinit příslušný závěr.
Náležitostí vůle jednající osoby je svoboda a vážnost při jejím projevu při zachování absence omylu a tísně. V občanském právu tyto dvě stránky vůle nelze zkoumat oddělené, protože ač jsou z teoretického hlediska oba atributy vůle rovnocenné, pro možnost posouzení náležitostí právního úkonu je rozhodující svoboda projevu vůle.
vydávaná Nejvyšším soudem ČSFR, Nejvyšším soudem ČR a a Nejvyšším soudem SR R 55/1975
Pokud je smlouva od počátku absolutně neplatná, není rozhodné, zda účastníci smlouvy o důvodu její neplatnosti věděli.
a stanovisek vydávaná Nejvyšším soudem ČSFR, Nejvyšším soudem ČR a a Nejvyšším soudem SR R 55/1975. Smlouva, která svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí zájmům společnosti (§ 39 o. z., roz. od 1.1.1992 „dobrým mravům"), je od počátku absolutně neplatná: není rozhodné, zda účastníci smlouvy o důvodu její neplatnosti věděli.
Nejvyšší soud České republiky: Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.
Nejvyšší soud České republiky: Právními úkony, jimiž se zákon obchází, jsou - na rozdíl od úkonů zákonu odporujících - právní úkony, které sice neodporují výslovnému zákazu zákona, které však svými důsledky směřují k výsledku zákonu odporujícímu.
Usneseni valné hromady společnosti s ručením omezeným je v rozporu s dobrými mravy tehdy, jestliže většinový společník proti vůli menšinového společníka rozhodne vahou svých hlasů tak. že menšinového společníka zbaví určitých práv, které mu byly garantovány společenskou smlouvou, a naopak sám na úkor menšinového vlastníka získá větší práva.
Dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (nyní: společného jmění manželů), kterou jeden z účastníků nabude podstatně menší podíl, případně se inu nedostane ničeho, není neplatná pro rozpor s § 150 ObčZ.
Pokud dva ze tří společníků veřejné obchodní společnosti bez souhlasu třetího účastníka prodají nemovitost, která je ve vlastnictví této společnosti, jiné společnosti, jejímiž společník) jsou. a to za cenu podstatné nižší, než za jakou hy ji bylo možno v daném čase ,i místě prodat, a tak objektivně zmenší majetek společnosti, jakož i podíl třetího společníka na likvidačním zůstatku, jde o jednaní, které je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, odporuje dobrým mravům, a kupní smlouva je proto neplatná.
Kupní smlouva, která byla uzavřena za lim účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka, popřípadě majitele zástavy, k zástavě (tzv. propadlá zástava), je neplatná podle § 39 ObčZ.
Platnost právního úkonu je nutno posuzovat podle obecné závazných právních předpisů, jaké existovaly v době, kdy byl právní úkon učiněn. Okolnost, že později došlo ke zrušení či změně obecně závazného právního předpisu, s nímž byl právní úkon v rozporu, nemůže vést k odstranění následků stanovených v § 39 ObčZ.
Kupní smlouva, kterou prodávající porušil zákaz převodu věci (nemovitosti) uložený mu vykonatelným předběžným opatřením, je absolutně neplatná.
Lichevní smlouvy jsou takové smlouvy, které smluvní strana uzavře zneužívaje něčí nezkušeností, tísně nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, přičemž dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož, hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. O lichevní smlouvu jde v případě, kdy jednající z okolností věci věděl anebo musel vědět, že druhá strana je postižena okolnostmi uvedenými shora, a tuto okolnost využil; nevyžaduje se, aby jeho jednání bylo současně v trestním řízení označeno za trestný čin. Lichevní smlouvy jsou absolutně neplatné.
Smlouva, která neodporuje výslovnému zákazu zákona, avšak svými důsledky směřuje k výsledku zákonu odporujícímu, je absolutně neplatná pro obcházení zákona; není rozhodné, zda účastníci smlouvy o důvodu její neplatností věděli.
Dobré mravy jsou měřítkem hodnocení konkrétních situací, odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společností; mají převážně funkci interpretační.
„Dobré mravy“ jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednám' bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Takovéto hodnocení přísluší výhradně obecným soudům, není ani v možnostech Ústavního soudu vnikat do oněch subtilních vztahů jednotlivců, pokud jejich jednání nesignalizuje porušení základních práv a svobod.
Písemná forma právního úkonu je dodržena i tehdy, nepřipojí-li jednající osoby ke svému podpisu označení funkce, třebaže je takový požadavek uveden v obchodním rejstříku.
Není-li návrh na změnu písemně uzavřené kupní smlouvy opatřen podpisem jednajícího, nesplňuje požadavek písemné formy.
a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR 1970-1983 s. 425:
Jestliže se oprávněný s úspěchem dovolal neplatnosti, je právní úkon neplatný od samého počátku. Právo dovolat se neplatnosti podléhá promlčení; promlčecí doba je tříletá á běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§101 o. z.).
Relativní neplatnosti právního úkonu vymezené v ust. § 40a ObčZ není zapotřebí dovolávat se v samostatném soudním sporu. Postačí, když ten, kdo je takovým právním úkonem dotčen a kdo ji přitom nezpůsobil, se relativní neplatnosti dovolal mimosoudně projevem adresovaným účastníkům právního úkonu. 2. Otázku relativní neplatnosti právního úkonu lze řešit v soudním řízení jako otázku předběžnou.
Právní účinky dovolání se relativní neplatnosti (§ 40a ObčZ) nastávají dojitím tohoto projevu vůle všem subjektům relativně neplatného právního úkonu.
Relativní neplatnosti právního úkonu se dotčená osoba dovolá i mimosoudním oznámením; vždy se však musí jednat o výslovný projev, z něhož vyplývá vůle dovolat se neplatnosti úkonu.
Pokud jen jeden z manželů bez souhlasu druhého vyzval obdarovaného, aby vrátil nemovitosti darované mu oběma manžely z jejich bezpodílového spoluvlastnictví (nyní: společného jmění manželů), protože se k němu obdarovaný choval tak, že tím hrubě porušil dobré mravy, je laková výzva k vrácení dani relativně neplatným právním úkonem.
Akceptace požadavku pronajímatele na placení nájemného, jež je v rozporu s cenovými předpisy, nebrání nájemci dovolat se relativní neplatnosti smlouvy o nájmu.
Právo dovolat se relativní neplatnosti kupní smlouvy z důvodu porušení zákonného předkupního práva podílového spoluvlastníka se promlčuje v obecné tříleté lhůtě. Promlčecí doba počíná běžet dnem, kdy došlo k uskutečnění právního úkonu, jímž nebylo předkupní právo respektováno, a to i v případě, kdy by k tomuto právnímu úkonu bylo ještě třeba úředního rozhodnutí.
Dovolání se relativní neplatnosti je právním úkonem. Projev vůle, kterým se účastník relativní neplatnosti dovolává, musí vyjadřovat jak skutečnost, že jde o uplatnění relativní neplatnosti, tak i vadu právního úkonu, která v dané věci jeho relativní neplatnost způsobila. Nepostačí, pokud účastník na tuto neplatnost v soudním řízení pouze upozorní; to ještě neznamená, že se relativní neplatnosti dovolává.
