Smlouva uzavřená na dobu neurčitou, jejímž předmětem je závazek k opakované nebo nepřetržité činnosti, závazek zdržel se určité činnosti nebo závazek strpět určitou činnost, může byl smluvními stranami vypovězena.
Smlouva je sjednána na dobu neurčitou, není-li předem stanovena doba její účinnosti. Smlouva je sjednána na dobu určitou, je-li stanovena doba, po kterou trvají její účinky, a to přímo datem nebo počtem dnů, měsíců, let apod.
že nelze vypovědět smlouvu sjednanou na dobu určitou. Jestliže zákon u jednotlivých smluvních typů nebo konkrétní smlouvá nestanoví podmínky výpovědi, pak lze smlouvu týkající se občanskoprávních a obchodně právních vztahů vypověděl v tříměsíční výpovědní lhůtě ke konci kalendářního čtvrtletí.
uplynutím výpovědní doby. K zániku závazkového právního vztahu z důvodu výpovědi není zapotřebí souhlasu druhé smluvní strany. V důsledku výpovědi se smlouva neruší a práva a povinnosti z ní nezanikají zpětně. Výpověď působí ex nunc („od nynějška“) a netýká se vzájemných práv a povinností vzniklých za trvání smlouvy.
a účinnou se stává uplynutím výpovědní doby. Jednotlivé smluvní typy a jednotlivé smlouvy zejména pak mohou upravovat otázky výpovědi velmi odlišně, zvláště pokud jde o možnost výpovědi, vědní důvody, výpovědní doby, běh výpovědní doby apod.
občanský zákoník přímo vymezuje možné výpovědní důvody. S účinností od 31. 3. 2006 pak rozlišuje důvody, pro které může pronajímatel vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu (§ 711 odst. 2 obč. zák.) a pro které může pronajímatel vypovědět nájem bytu pouze s přivolením soudu (§ 711a odst. 1 obč. zák.). V případě výpovědi z nájmu nebytových prostor pak může pronajímatel i nájemce při splněni zákonných podmínek dát výpověď z nájmu sjednaného na dobu určitou i před uplynutím sjednané doby (§ 9 odst. 2 a 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor v platném znění).
Výpověď je neúčinná ohledně závazku zdržet se nějaké činnosti, pokud z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že závazek je rasově neomezen. Zdržet se nějaké činnosti znamená upustit od činnosti, k níž je subjekt oprávněn. (S 582 ohč. zák.)