Správci dani jednají v řízení o daních v souladu se Zákony. Chrání zájmy státu a také dbají na zachování práv a právem chráněným zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení.
Daňový subjekt má právo a povinnost spolupracovat se správcem daně při zjišťování podkladů pro rozhodnutí o daňové povinnosti.
Správci daně používají takové prostředky, které daňové subjekty co nejméně zatěžuji a umožňuji přitom správné stanoveni a vybrání dani.
V daňovém řízení nejsou stanoveny pravidla pokud jde o míru důkazů potřebných k prokázání dokazované skutečnosti ani důkazní sila každého důkazního prostředku. Správce daně tedy není povinen vzít v úvahu všechny důkazní prostředky navržené daňovým subjektem, protože má právo Každý důkazní prostředek samostatně posoudit i vyloučit z daňového řízení.
Správce daně musí jako důkazní prostředek vzít v úvahu Protokol o ústním jednání. Protokol o ústní jednání je veřejnou listinou. U veřejných listin se uplatňuje zásada, že není-li prokázán opak, potvrzuji tyto listiny pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
Správce daně má na druhou stranu povinnost přihlížet ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo, samozřejmě včetně skutečnosti, které hovoří ve prospěch daňového subjektu viz § 16 daňového řadu.
Výjimka: řízení o dražbě při daňové exekuci prováděné podle občanského soudního řadu je veřejné, neboť zde veřejnost vyloučit nelze.
Správce daně zahájí daňové řízení vždy, jakmile jsou splněny Zákonné podmínky pro vznik nebo existenci daňové pohledávky. daňové řízení je zahájeno jakýmkoliv úkonem vůči daňovému subjektu.
Správce daně je povinen zahájit daňové řízení i z vlastního podnětu, například tehdy, pokud daňový subjekt v daňovém řízení nesplnil buď vůbec nebo řádně své povinnosti (např. nepodal daňové přiznání).
Faktury na služby, např. studie, projekty, poradenství apod., u kterých správce daně předpokládá, že jde pouze o fiktivní fakturaci, která má za cil zvýšit náklady, a tím snížit daňový základ a tím následně i daň. Správce daně většinou vyzve daňový subjekt, aby prokázal, že k uskutečněni služby došlo a v případě pochybnosti zahájí daňové řízení.
řízení V daňovém řízení se vždy hodnotí skutečny obsah právního úkonu bez ohledu na stav formálně právní.
Pracovnici správce daně a třetí osoby, které byly zúčastněný na daňovém řízení, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o tom, co se dozvěděli, zejména o poměrech daňových subjektů a to jak o osobních poměrech, tak i o poměrech, které související s podnikáním. třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení musí být poučeny o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o právních důsledcích porušeni teto povinnosti.
Ručitel je zproštěn povinnosti mlčenlivosti podle § 57a daňového řadu ohledně informací, se kterými byl seznámen a které podléhají mlčenlivosti. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být třetí osoby zúčastněné na daňovém řízení a pracovnici daňového orgánu daňovým subjektem zproštěni pouze písemně, s uvedením rozsahu a účelu. Za porušeni povinnosti zachovávat mlčenlivost, pokud nejde o čin přísněji trestným, lze pracovníkovi správce daně nebo třetí osobě, která byla účastnila na daňovém řízení, uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Uložením pokuty nejsou dotčena ustanoveni zvláštních předpisů o nahradě škody. Související předpisy k § 2 daňového řadu: článek 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.