Smluvní pokuta je zajišťovací institut pro případ porušení smluvní povinnosti.
v níž se jedna ze smluvních stran zavazuje vůči druhé smluvní straně k plnění pro případ porušení smluvních povinností. Smluvní pokuta je upravena v § 544 a § 545 občanského zákoníku. Smluvní pokuta, jak již vyplývá ze slova "smluvní", je vždy sjednána dohodou účastníků závazkového vztahu, na rozdíl od majetkové sankce stanovené při porušení povinností vyplývajících z právních předpisů. Ustanovení občanského zákoníku o smluvní pokutě se použijí nejen v občanskoprávních vztazích, ale i v závazkových vztazích upravených obchodním zákoníkem s tím, že obchodní zákoník pro ně má doplňující úpravu v § 300 až 502.
Sjednají-li smluvní strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
Uhrazením smluvní pokuty není povinný zproštěn splnění závazku ze smlouvy.
je akcesorickým závazkem, proto se tedy jeho existence a důsledky váží na hlavní závazek. Na druhé straně pokud ke vzniku hlavního závazku nedojde, nemohou nastat účinky akcesorického závazku, který měl zajišťovat plnění smluvních povinností.
Smluvní pokuta sice v pravém slova smyslu nezajišťuje plnění z uzavřeného závazku (jako např. uzavřená zástavní smlouva), ale donucuje osobu povinnou plnit ze vzniklého závazku.
Ujednání o smluvní pokutě musí být učiněno vždy v písemné formě. Je běžné, že takovéto ujednání již obsahuje sama smlouva, v níž je uzavřen základní závazek. Žádné zákonné ustanovení však nebrání tomu, aby písemná dohoda o smluvní pokutě nebyla ujednána samostatně. To je praktické pro případy, kdy základní smlouva zajištěná smluvní pokutou nebude uzavřena v písemné formě, neboť ne všechny typy smluv mají obligatorně písemnou formu. V ujednání o smluvní pokutě musí být však vždy jasně stanoveno, za jaké porušení závazku se smluvní pokuta sjednává.
Je možno i dohodnout i to, že zaplacením smluvní pokuty zaniká povinnost splnit závazek smluvní pokutou zajištěný - jedná se o tzv. nepravou smluvní pokutu, čímž ovšem smluvní pokuta ztrácí svůj charakter a byla by pak chápána jako jakési odstupné ve smyslu § 497 obč. zák.
V ujednání o smluvní pokutě musí být vždy jasně stanovena její výše. Ta nemusí být určena konkrétní částkou, ale může být určena procentem např. z kupní ceny. Může být ujednán i jiný způsob, jak se vypočte výše smluvní pokuty v případě porušení závazku.
Smluvní pokuta může být vázána na okolnosti, které podle povahy případy považují účastníci závazkového vztahu za významné, ale, v době uzavření dohody nejsou ještě známé, např. je-li stanovená částka, ze které se vypočítává smluvní pokuta, určena v cizí měně. pak bude rozhodný devizový kurs platný v době splatnosti smluvní pokuty. V každém případě musí být smluvní pokuta v dohodě o jejím placení v případě porušení závazku stanovena lak, aby při jejím uplatnění byla nepochybná její výše.
Smluvní pokuta nemusí být vždy hrazena jen v penězích. Může se jednat i o smluvní pokutu v naturálním plnění. Dojde-li k takovéto dohodě, musí být naturální plnění oceněno v penězích, čili určena jeho výše. protože v opačném případě by nebyl splněn § 544 odst. 2 obč. zák., který stanoví, že v ujednání o smluvní pokutě musí být určena její výše nebo stanoven způsob jejího určení.
nejsou žádným předpisem limitováni co do výše sjednané pokuty a zákon nedává možnost, aby soud snížil smluvní pokutu, která je nepřiměřeně vysoká, jak je tomu v obchodních vztazích.
Obecně platí, že věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Účastníci dohody o smluvní pokutě si však mohou dohodnout, že rozdíl mezi vzniklou škodou a výší smluvní pokuty je dlužník povinen uhradit. Mohou i dohodnout, že kromě úhrady smluvní pokuty, náleží oprávněnému i celá úhrada vzniklé škody. Pokud by nedošlo k takovéto dohodě výslovně, pak nemá věřitel nárok na náhradu škody vedle smluvní pokuty.
